Pan Stanislav se narodil v Praze, kde také vyrůstal společně s rodiči a dvěma mladšími bratry.Při rozhodování o své budoucnosti si zvolil studium na Středním odborném učilišti, obor fotograf. Po jeho úspěšném ukončení pracoval dále ve svém oboru pro jednu pražskou firmu.Přestěhoval se do vlastního bytu, oženil a s manželkou vychovali tři děti. Časem jej fotografování na občanské průkazy a zvěčňování školních tříd přestalo naplňovat. Chtěl cestovat, poznávat jiné země. Rozhodl se pro radikální změnu a stal se řidičem kamionu. Převážel zboží po celé Evropě - nejčastěji pivo do Velké Británie a do Skotska. Právě Skotsko si velmi oblíbil. Jako fotograf vnímal krásu přírody, krajiny, úzké cesty a nevadilo mu ani, pro Skotsko typické, proměnlivé počasí.Jeho láska k cestování však poznamenala rodinný život. Manželství skončilo rozvodem a pan Stanislav si musel najít nový byt a odstěhovat se.V roce 2015, kdy mu bylo teprve 56 let, se jeho život obrátil naruby. V práci jej postihla centrální mozková příhoda. Na pravou stranu těla ochrnul a návrat k práci řidiče už nebyl možný.

Do naší nemocnice byl převezen na invalidním vozíku. Nebyl schopen udržet rovnováhu, kácel se a chůze po "svých" byla pro něj nepředstavitelná. Intenzivní rehabilitací a tréninkem dokázali rehabilitační a zdravotní pracovníci téměř zázrak. Pan Stanislav po měsících rehabilitace začal chodit nejprve s chodítkem a postupně zvládal chůzi pouze s francouzskými holemi. Dnes je schopen se dle svých potřeb pohybovat jen s oporou jedné hole. Základní sebeobsluhu zvládne bez větších problémů.

V současné době je ubytován na sociálním lůžku Vysočinských nemocnic v Humpolci a čeká na umístění v Domově pro seniory.Ve svém životě ničeho nelituje. Má rád přírodu a lidi kolem sebe. Má smysl pro humor a je velmi společenský. Často se ve svých vzpomínkách vrací do Skotska, odkud si přivezl nezapomenutelné zážitky. Jednou by se tam rád znovu podíval.